Vypadá to, že svět se rozdělil na dvě skupiny.

První skupina je zastáncem pravidelné stravy nejlépe 6x denně v malých přesně spočítaných dávkách. Pro tuto skupinu jsou typické různé redukční diety, kterých je celá škála.

Druhá skupina je zastáncem krátkodobých nebo i dlouhodobých půstů. Typickým představitelem krátkodobých půstů je Intermittent Fasting ( přerušované hladovění), kde je vymezen časový úsek na krmení a časový úsek bez jídla. Úseky jsou pravidelně střídány a z tohoto pohledu jde vlastně o pravidelné stravování. Půsty od 24 hodin po několik dní není nutné zvlášť popisovat.

Možná je i třetí skupina, tzv. neřízeného stravování - jím kdy chci, nebo když mám čas. Množství jídla nerozhoduje, raději více, co když potom nebudu mít čas nebo chuť. Touto skupinou se nemá cenu zabývat.

Kdo má vlastně pravdu?

Při pravidelné stravě 6x denně si zažívací systém nikdy neodpočne, je nucen stále pracovat. Člověk má ale jistotu, že nebude mít nikdy hlad a nevystaví se komplikacím druhé skupiny. Na druhou stranu jsou ale buňky pravidelně bombardovány inzulínem, které tělo produkuje a svým způsobem hrozí i rezistence buněk na inzulín a možnost vzniku diabetu.

Při půstech se detoxikuje organizmus a tím hrozí např. bolesti hlavy. Nejvýznamnějším představitelem tvrzení: "Půstem ke zdraví" je japonský biolog Jošinori Ósumi, který dostal v roce 2016 Nobelovu cenu za práci ozdravování, čištění a omlazování buněk při půstu. Intermittent Fasting je hodně mladá metoda zdravého životního stylu, který si pomalu získává své příznivce a je nejjednodušším představitelem krátkodobého půstu, ale v pravidelném rytmu.

Ve svém blogovém příspěvku "Moje nová cesta" jsem představil, kterým směrem se odebírají mé kroky.

A jak jste na tom VY? Ke které skupině se přikloníte?